Novinovými titulky hřmí senzační zprávy o neustálém rozkrádání v sumách miliard. Kauzy téměř vždy vyšumí do nenávratna a my si pomalu zvykáme. Zvykáme si i na to, že luxus těch nejbohatších zlodějů platí ze svého ti, co počítají každou korunu.
Jsem skeptický k tomu, že by se, při dnešním rozložení sil, něco mohlo změnit k dobrému. Naděje tu však stále je, neboť umírá poslední. Vím, že cesta k nápravě je dlouhá a je třeba na ni vkročit zpočátku menšími krůčky. Síla superzlodějů je totiž obrovská a metastázovala za poslední léta do všech organizmů, včetně těch kontrolních.
Tak začněme měnit zákony takzvaně zezdola. Už jsem psal o případu mého známého, kterému v jeho drogerii neustále jeden člověk kradl. Můj známý věděl, kdo to je. Tudíž zcela logicky dal pokyn svým zaměstnankyním, aby, když přijde zloděj do obchodu, jedna z nich prakticky stála vždy za ním a kontrolovala, zda zase něco nekrade. Jenže naletěl. Policie přišla za mým známým ne aby si na zloděje posvítila, ale aby pokárala mého známého za to, že poškozuje dotyčného na osobnostních právech. Můj známý má co dělat, aby svůj obchod udržel nad vodou, zaplatil prodavačky, jejich sociální a zdravotní pojištění, často mu nezbývá ani na své základní potřeby. Tak se rozčílil, že asi zavře svou prodejnu a půjde na podporu. Policie nechrání zájmy těch, kteří pracují a zaměstnávají dokonce i další lidi, ale chrání zájmy zlodějů.
V nedávných dnech jsem četl o případu, kdy majitel obchodu s koly uveřejnil na internetu fotku zloděje, který ukradl z jeho obchodu věc za 50000 Kč, aby policie věděla kde hledat. Ovšem neuvědomil si, kde žije a místo toho, aby mu policie pomohla najít zloděje, tak dostal pokutu 5000,- Kč + správní poplatek 1000,- Kč od Úřadu na ochranu osobních údajů za to, že si od zloděje nevyžádal souhlas se zveřejněním jeho fotografie na internetu.
Pokud Úřad na ochranu osobních údajů chrání zloděje místo občanů, kteří tyto lapky živí ze svých daní, zrušme takový úřad. Vždyť vláda avizovala, že bude rušit úřady, které zbytečně vyčerpávají finance ze státního rozpočtu. Tento úřad není zbytečný, on je dokonce škodlivý, jestliže koná tak, že podporuje zloděje proti těm, kteří ještě mají práci a jsou pro společnost užiteční. Teď ovšem vyvstává otázka, zda-li to, že je škodlivý, není zárukou pro to, aby pokračoval dále ve své, na hlavu postavené, činnosti. V každém takovém úřadě totiž vykonává svou trafiku nějaký odložený politik parlamentních stran a podle toho to pak vypadá.
Takže první návrh zákona – pokud je někdo evidentním zlodějem – nemá právo aby jej jakýkoliv zákon chránil.
Další věc – kradou se tabule kolem silnic, kovové prvky protihlukových zdí, kabely na železnicích atd. Každý majitel a v jeho zastoupení pracovník sběren kovového šrotu může přijmout jen takový šrot, který evidentně nemůže pocházet k krádeží funkčních zařízení. Tento by mohl převzít pouze po předložení občanského průkazu a zaznamenat si nacionále dodavatele. Pokud majitel či pracovník sběrny přijme šrot z funkčního zařízení, bude dle zákona nucen zaplatit škodu v celém rozsahu. A navíc zápis OP dodavatele umožní najít zloděje a trestně ho postihnout. Namítáte že věznice jsou přeplněné. Navrhujeme mobilní věznice a pracovní povinnost odsouzených. Práce se, té která se nevyplatí komerčně zaměřeným firmám, se určitě najde dost.
A opět na závěr apeluji. Choďte všichni volit a volte ve všech volbách statečně a podle srdce. Dnes už neplatí, že váš hlas propadne, a vy tak pomůžete té špatné z velkých stran. Ony ty strany jsou totiž všechny stejně špatné. A věřte, že když přijdou volit všichni, hlasy už nyní nepropadnou. Jenom to je cesta k nějaké změně.
Mgr. Petr Hannig
