SENÁTNÍ KANDIDÁTKA PROTI UHLOBARONOVI

Velkostatkář Andrej Babiš jí přispívá na kampaň do Senátu. Tam se chce dostat, aby pořádně „zatopila" finančníkovi Zdeňku Bakalovi. Hvězda investigativní žurnalistiky posledního dvacetiletí JANA LORENCOVÁ popisuje netušené rozměry Bakalova impéria na Ostravsku.

* Kromě jiného jste se ve svých reportážích zabývala kauzou Ostravsko-karvinských dolů (OKD) a bytů, které firmě patří. Neskrývá se za tím nějaký osobní motiv?

Tak trochu. Když jsem byla poprvé vdaná, můj muž pracoval na Nové huti. Tenkrát neměli volné byty, ale měli zájem udržet ho v podniku. Tak si pro něj vyžádali jeden byt od OKD. Manžel s tím podnikem neměl nic společného, ale bydleli jsme v bytě, který OKD spravovaly. Byt ovšem patřil státu. Vím o lidech, kteří na takzvané byty OKD mají dekrety z tehdejšího národního výboru. Jiní k nim přišli tak, že je vyměnili za družstevní.

* Jestli k bytům mají lidé dokumenty, proč se o ně nepřou?

Ale přou. Nejrůznější sdružení se dávají dohromady, aby měla větší sílu. Současný majitel bytů Zdeněk Bakala je ale silnější. Natolik silný, že se do něj média příliš nepouštějí. Další věc je, že Ostrava v Praze nikoho nezajímá. Orlová je dnes téměř vylidněné město, Havířov stárne a nad jeho budoucností visí otazníky. Vysoké procento půdy v těchto lokalitách vlastní Bakala. Nikdy za ni nezaplatil ani korunu. Těch pět a půl tisíce hektaru, to je snad ještě větší majetek než těch čtyřicet pět tisíc bytů, o které je dnes hlavní spor. Jen ty byty mají hodnotu nejméně 60 miliard korun. Pak tu jsou ještě nebytové prostory. Bakala jich získal dva tisíce. Když projíždíte hlavní ulicí v Havířově, jeden vchod vedle druhého patří Bakalovi a v každém jsou obchody, provozovny, z nichž Bakalově firmě platí nemalé peníze.

* Nepřestřelila jste to s cenou těch bytů? Koupil by někdo v Havířově byt dražší než milion korun?

Cože? To je ještě odhad na spodní hranici. OKD patří i velmi krásné stometrové byty a Ostrava není zase úplný venkov. A znovu připomínám, že za privatizaci bytů neutratil nikdo ani korunu. Privatizoval se pouze podíl v těžební společnosti.

* Bakala a OKD představují důvod, proč chcete do Senátu. Vystačíte s tím?

Byty OKD jsou jen jedním z důvodů, proč kandiduji. Představte si tu bezmoc! Oslovily mě desítky lidí, mezi nimi i vdovy, které jeden den pohřbily manžela a druhý den po pohřbu se u nich objevili lidé z Bakalovy společnosti RPG, v ruce novou nájemní smlouvu, kterou dali vdově k podpisu. Když se vzpamatovala ze ztráty manžela, utřela slzy, zjistila, že nájemní smlouva jí zabezpečuje střechu nad hlavou pouze na jeden rok. Aby tato absurdita dosáhla vrcholu, vím o případech, kdy po vdově požadovali kolem dvaceti tisíc pro případ, že by nebyl po její smrti nikdo, kdo by likvidoval její domácnost. Zdůrazňuji, že výpovědi těchto lidí mám natočené na kameru.

* Nejde o ojedinělé excesy?

Ale kdepak! Bakalova RPG je velmi zvláštní společnost. Dřív dělali ještě jinou věc, ale s ní už snad přestali. Nechávali nájemníky podepsat takzvané přistoupení k dluhu, obrazně řečeno, podívali se na byt a řekli si, že příští nájemník by měl zaplatit sto, dvě stě i více tisíc, pokud v tom bytě bude chtít bydlet. Z těch peněz se údajně pokrývaly dluhy po neplatičích. Nájemník, který přistoupil k dluhu, nikdy nezjistil, za koho dluh platí a jaká je jeho výše. Snažila jsem se dostat to do televize, ale ČT to neodvysílala. Nebo vlastně odvysílala, ale celý materiál přestříhali, takže vyzněl v neprospěch nájemníků. Štve mě, jak tu lidé před Bakalou hrbí hřbet.

* Proč by to dělali?

Tak si vezměte lokální noviny. Já už jsem je dávno přestala číst. Zakládala jsem Moravskoslezský den. Na začátku prosince 1989 jsem jela do Prahy za Václavem Klausem, aby mi poradil, jak založit akciovou společnost, která by patřila zaměstnancům. On se divil, k čemu potřebujeme nové noviny, když můžeme měnit ty, které existují. Ale v lednu 1990 už jsem stála u rotačky, ty noviny vycházely a měly náklady až 170 tisíc denně. Když mi ale dnes kolegyně přinese Moravskoslezský deník, říkám si, že stačí překrýt datum a najednou si nejste jistý, jestli jste se neocitl v období hluboké totality. Samá zoologická zahrada, pak úspěchy pracujících. Jen národní podniky vystřídaly soukromé subjekty.

* Už jste zmínila Českou televizi. S ní jste se rozešla kvůli tomu, že zrušili váš pořad Klekánice?

Neřekla bych, že jsem s ČT úplně skončila, vždyť mají točit film podle mé knihy Krvavé oleje. Pravda ale je, že k určitému ochlazení vztahů došlo zhruba před třemi lety právě kvůli reportáži o bytech OKD. Klekánici jsem zbožňovala – líh, lehké topné oleje, krachy kampeliček, nadhodnocené kameny, knižní velkoobchod J. R. Vilímek a mnohé další. Ten pořad skončil už na začátku roku 2004 kvůli Sazce. Kolega Jiří Ovečka o ní připravoval reportáž. Sazka ale v ČT ročně inzerovala přibližně za sto milionů korun. Bylo jasné, že když se ozval tehdejší šéf Sazky Hušák, dal bývalý ředitel Jiří Janeček přednost milionům před pořadem, který odkrýval největší nešvary společnosti. Dnes jde o jediný pořad, který není dostupný na internetu, a to ani v archivu, kde jsou jinak všechny ostatní pořady.

* Konec Klekánice nebyl dostatečným důvodem pro ukončení spolupráce s televizí?

Pak jsem točila pro Reportéry ČT. Jen občas, tak jednu reportáž za půl roku. Jenže to není veřejnoprávní, nýbrž provládní televize bez ohledu na to, kdo je zrovna u moci. V té době mě oslovili lidé ze sdružení BYTYOKD. CZ a začali mi valit informace. Zpočátku jsem pochybovala, jestli je vůbec možné, aby se dělo něco tak rozsáhlého v přímém rozporu se zákony. Navíc jsem se dostala k materiálu, podle něhož Evžen Tošenovský jako hejtman Moravskoslezského kraje bral od Bakaly asi tři miliony korun ročně jen za to, že seděl v dozorčí radě OKD. On se měl starat o blaho obyvatel svého kraje, místo toho se staral o blaho své. A odborář, který měl zastupovat zaměstnance, dostával ročně milion a půl.

* Pak vás už nepustili na obrazovku?

Když zastavili Klekánici a předtím i další investigativní pořad Nadoraz, skončila jsem vlastně i já. Najednou jsem neměla možnost dělat to, co umím a co jsem považovala za své poslání. Pak jsem dělala nějakou dobu pořady Případ pro reportérku, Za zdí, ale ty už byly jen slabým odvarem Klekánice.

* Novinářce to nešlo. Myslíte, že byste něco změnila jako senátorka? Je vůbec možné, aby někdo sebral byty důlní společnosti?

Ani z legrace mi neříkejte, že nejde nic změnit. Je ale pravda, že mě znalci upozorňují, že s privatizací OKD nehneme, protože by se tím zpochybnila celá velká privatizace v devadesátých letech. Máte pravdu, že to bude složité. Jako novinářka jsem prostřednictvím svých reportáží nedosáhla v podstatě ničeho kromě změny zákona o spotřební dani k pohonným hmotám. Ten pocit bezmoci je tragický a převládá ve velké části národa, nesmíme se mu ale poddat.

* Proč šly vlastně byty do privatizace společně s těžební společností?

Tehdejší management OKD připravoval privatizační projekt a do něj zahrnul jakoby omylem byty, které označil za služební. Tím pádem se z toho mohl podle privatizačního zákona stát předmět podnikání. To ale neodpovídalo realitě. Klíče k služebnímu bytu přece vrátíte zaměstnavateli, když se s ním rozejdete. U ostravských bytů se tohle nedělo nikdy. Vláda jim byty dala a udělala chybu, podle mě záměrnou. Na té chybě dodnes stojí problém sta tisíc lidí, kteří v těch bytech žijí.

* Jedno z trestních oznámení kvůli bytům OKD míří na exministra financí Bohuslava Sobotku a expremiéra Vladimíra Špidlu. Provedli něco?

Všechno má kořeny v minulosti, kdy se privatizovaly OKD. Privatizace byla od počátku nelogická. Otava s Koláčkem dostali očištěné OKD a největší podvod na občanech je, že se do privatizace zahrnuly i ty byty, pozemky a nebytové prostory. Tenkrát šlo o 48 tisíc bytů. Dnes je jich 44 tisíc. Jejich obyvatelé, na rozdíl od zbytku republiky, nemají možnost si byty odkoupit. Z majitele OKD, jímž je teď Bakala, se stal realitní magnát evropské velikosti. Nikdo se tím ale nezabývá.

* Místopředseda ČSSD Lubomír Zaorálek hřímá kvůli Bakalovi pravidelně v parlamentu…

Ta argumentace je ale chybně postavená. Trestní oznámení sepsané Hanou Marvanovou za počátek podivných machinací označuje rok 2004, kdy Otava s Koláčkem odkoupili zbytek akcií, aby v OKD získali majoritu. Povedlo se to a šest dnů nato si od nich OKD koupil Bakala. Ta pochybení ze strany státu byla ale tak výrazná, že by bylo možné zpochybnit, jestli se podle zákona vůbec mohli Otava s Koláčkem stát vlastníky bytů. A jestliže byty nemohly patřit Otavovi s Koláčkem, nemůže je vlastnit ani Bakala.

* Jestli nenesou vinu vlády ČSSD, kdo tedy za privatizaci OKD zodpovídá?

Tehdejší vlády Václava Klause, především Vladimír Dlouhý. Tenkrát došlo k porušení zákonů, které už přijalo Federální shromáždění, aby ochránilo nájemníky před podobným osudem. Tehdy byl ještě Bakala v Kanadě nebo maximálně pracoval na Hradě jako poradce Václava Havla.

* Podstatné ale je, že Bakala nic neprivatizoval. Karbon Invest si přece koupil od Koláčka s Otavou. On nenakupoval od státu, nýbrž od soukromého subjektu.

Ale bez podvodné privatizace by dnes takový majetek neměl. Byla chyba, že v devadesátých letech nestanovily vlády nějakou mez, za niž by už dravce nepustily. Jenže všechny omámily velké peníze, které tu tenkrát evidentně byly.

* Co s tím teď naděláte? Chcete obtěžovat OKD z pozice senátorky?

Prostě chci prokázat i to, že privatizace OKD byla podvod. Jestliže na to nechtějí slyšet soudy, musí se zvednout veřejné mínění, protože po celou historii lidstva se největší zločiny opírají o mlčící většinu.

* Proč jste před volbami do Senátu přijala podporu majitele Agrofertu Andreje Babiše?

Jde o finanční podporu, s hnutím jsem se rozešla. Měli jsme rozdílné představy o kampani.

* Odmítla jste se jim podvolit?

Ano, to je můj celoživotní problém. Babiš byl v té době na dovolené a dal najevo, že ho můj rozchod s hnutím mrzí, což projevil tím, že mi přislíbil na kampaň šest set tisíc korun. A dodržel slovo, což není dnes úplně běžné.

* Znamená to, že se vaším prostřednictvím Babiš chce střetnout s Bakalou?

Pan Babiš mi dával od začátku najevo, že mám naprostou volnost, že si váží mé práce a nebude mě nějak omezovat.

* Přijala byste peníze například od Bakaly?

To bych nekandidovala. Babiš se zachoval jako chlap a ty peníze mně dal asi také jako odškodnění za to, že jsem se po třech měsících vyjednávání se svou kandidaturou opět ocitla na začátku. Finanční podporu ale potřebuji, jinak do voleb nemůžu. Na svém kontě mám nula celá nic.

* Kvůli kauze lehkých topných olejů na vás najížděla auta, kvůli OKD už netočíte pro televizi. Mění se přece jenom metody vašich protivníků?

Nechcete se spíš zeptat, jak se změnila moje pozice od totality? Nijak! Z novin mě tehdy vyhodili uprostřed nemocenské. Byla jsem příliš velký radikál a dlouho jsem nemohla najít práci. Tehdy se mi také stalo, že na mě najíždělo auto. Dnes jsem na tom stejně, jen protivník je jiný.

* Nemohl by ten rozhovor skončit optimisticky? Třeba že se doba přece jen zlepšila už jen proto, že do vás nikdy nikdo nebude najíždět autem?

A jak to můžu vědět? O život jsem strach nikdy neměla. Tímto způsobem nepřemýšlím. Moje práce nejde dělat se strachem, jinak by se člověk nikam nepohnul.

***

Jana Lorencová

Narodila se ve Znojmě, kde vystudovala gymnázium, pak se odstěhovala do Ostravy. Nejprve pracovala jako redaktorka v okresních novinách, potom v Ostravském večerníku. Z redakce ji vyhodili během čistek po sovětské okupaci v roce 1968. Živila se jako servírka. Těsně po listopadu 1989 se podílela na založení Moravskoslezského deníku. Poté co ji společníci vystrnadili, pracovala jako reportérka pro různá média. Stala se přední investigativní novinářkou, odkryla a dlouhodobě sledovala kauzy lehkých topných olejů, pašování lihu a družstevních záložen. Nejen o nich točila reportáže pro Českou televizi, kde díky ní vznikl publicistický pořad Klekánice. V roce 2002 získala Cenu Ferdinanda Peroutky.
 

13.8.2012 časopis Týden str. 22 Rozhovor týdne