Zdá se vám 5% marže z půjčky přiměřená? A co takhle 10% nebo 20%, ale také 30% a někdy i 80%? I to je bohužel realita dnešních dnů.

Zdá se vám, že si vymýšlím? Ale vůbec ne. Třicetiprocentní, ale i vyšší, úrok je běžně inzertně nabízen desítkami lichvářů a náš stát dělá, že se ho to netýká. Hlavním lákadlem těchto prohnilých lichvářských institucí jsou hesla: rychlá půjčka bez ručitele a hmotného zajištění. Prostě vám „vypláznou“ peníze na ruku a vy spokojeně odcházíte s balíkem peněz v hrsti.
Bohužel, do reality důvěřivý občan procitá až ve chvíli, kdy zjistí, že mu lichvář zatajil, nebo mírněji řečeno jej neupozornil, či řádně neobjasnil, že výhodné úroky nejsou roční, ale měsíční, a on nebude platit 5% úroků, ale 60%. Standardní postup těchto darebáků je, že vám dají podepsat směnku, mnohdy nevyplněnou, takzvaně bez protestu, a jednoho dne se u vašich dveří objeví exekutor a z vašich půjčených pár tisíc se stane noční můra ve formě zabaveného veškerého majetku. Že jste si mnohastránkovou smlouvu pořádně nepřečetli, protože byste ji museli číst hodinu a pravděpodobně byste v ní skrytá úskalí stejně neodhalili, neboť nemáte patřičné právní vzdělání nebo skutečnost, že jste si zapomněli vzít brýle a na titěrná písmenka jste jen prostě neviděli, to vše jsou věci, na něž nebude brát žádný soud zřetel a exekutor, který se třese na váš majetek, už teprve ne.

Běžná realita
Pokud se domníváte, že takto jednají jen takzvaní nestandardní poskytovatelé peněz, mýlíte se. Většina debetních platebních karet je úročena 20 – 30% a stát a politická reprezentace mlčí a je jim to zřejmě jedno. A nejen to, oni tuto lichvu vlastně podporují. Ono jim totiž nic jiného nezbývá, neboť náš stát se dostal zcela do područí bankovního sektoru a musí skákat tak, jak banky pískají, neboť je sám zadlužen 44% vůči HDP.

Jeden příběh za všechny
Zhruba před deseti léty jsem si vzal úvěr ve výši 10 milionů na přestavbu a provoz nevyužívaného zemědělského objektu, abych mohl sloučit tři menší výrobní provozy do jednoho. Úvěr měl být splacen za 5 let. Zhruba v necelé polovině splátkového období stát prodal banku, u které jsme měli účet jedenáct let. Stát se u tohoto prodeje zavázal zahraničnímu zájemci, že „vyčistí“ její bankovní portfolio. A z tohoto důvodu nám banka vypověděla kontokorent a my spadli pod takzvanou konsolidační agenturu, se sankčním úrokem 25%. Chvíli trvalo, než jsme si našli jinou banku s rozumným úročením a výsledek této transakce byl ten, že jsem za 10 půjčených milionů bankám a konsolidační agentuře v úrocích a dalších nesmyslných sankčních poplatcích zaplatil cca7 milionů navíc. Opravdu skvělá ukázka lichvy aktivně podporované státem. Podobných případů jsou v naší zemi tisíce. Bohužel jich valná většina skončila krachem a „za pár šupů“ byly prodány konsolidační agenturou předem vybraným zájemcům. Ale to by byl zase jiný příběh.

Stát nemá zájem o své občany
To nejhorší, co stát může svým občanům udělat, je to, že je nechá na pospas lichvě a nenastolí pravidla právního řádu, která by odpovídala morálním únosným hodnotám a slušnému ekonomickému chování v indiciích mravního celospolečenského kodexu. Za současný stav jsou odpovědní všichni bývalí a současní politici, kteří si ale tento stav vůbec nepřipouští. Ve skutečnosti se stávají spoluviníky celého nemravného procesu, který nemalou část lidské populace uvrhá do bídy a mnoha osobních a rodinných tragedií. Dostávám desítky dopisů od občanů, kteří jsou postiženi lichvářskými praktikami, jež náš stát umožnil. Všechny se podobají jak vejce vejci. Začíná to lichvářským nesplatitelným úrokem, pokračuje exekucí a končí to lidskou tragedií. To, co je v naší společnosti špatné, jsou zákony a zákonodárci, kteří je tvoří.

Prohnilý systém
Z různých zdrojů se dozvídám, že stačí, aby se člověk zpozdil se splátkou, a už mu volají a posílají dopisy různé pochybné společnosti, které mu navrhují, že za něj jeho problémy vyřeší. Několik takových společností jsme prověřili, abychom zjistili, jak fungují. Ze všeho vyplývá, že jsou vzájemně nějak propojeni a jak se objeví na scéně oběť v podobě důvěřivého nic netušícího občana, který se dostal do problémů, začnou kolem něho „kroužit jak supi“ v očekávání, že se na budoucí zdechlině do sytosti nakrmí. U všech prověřovaných subjektů se vždy jednalo o zcela zásadní nehoráznou lichvu, kterou občan nemohl nikdy ekonomicky ustát. To nesmutnější na tom ale je, že vše se odehrává v souladu s našimi zákony a právními normami. Až na pár výjimek nikdo nepřekračuje zákon. No co myslíte, není to „k zblití“?

Apeluji na všechny slušné politiky, aby se zasadili o nastolení mravní rovnováhy v této oblasti a stanovili strop pro nepřekročitelnou únosnou úrokovou hranici půjčovaných peněz.

Pokud oponenti chtějí argumentovat tím, že národní banka musí koordinovat úrokovou výši ve vztahu k inflaci, souhlasím. Ať tedy národní banka netiskne jiné peníze, než ty, které jsou podloženy hmotnou produkcí, ať je zákonem zakázáno vydávání státních dluhopisů a uzákoněn vyrovnaný státní rozpočet a bude po inflaci. Je to tak jednoduché, jako že jedna plus jedna jsou dvě, že ano, páni ministři financí?

Cena peněz
Takzvaná cena peněz se odráží od výše úrokové sazby, ta roste v souvislosti s tím, kdo a od koho si peníze půjčuje. Vezmeme to popořádku. Na začátku je národní banka, ta za úroky půjčuje komerčním bankám, komerční banky si přidají svoji marži a půjčují firmám a občanům. Banky, ale i jiné nebankovní společnosti, zakládají leasingové společnosti, jež si také půjčují od bank a opět si přirazí svoji marži a následně půjčují finance firmám a lidem. Teprve na chvostu tohoto nesmyslného systému jsou různí nestandardní poskytovatelé, kteří si nicméně také půjčují někde peníze, aby je mohli půjčit vám. Jako poslední v řadě jsou tzv. finančníci, kteří si nikde nepůjčují a poskytují půjčky ze svých vlastních rezerv, tuto činnost ale provozují nelegálně. Čím nižší struktury, podle uvedeného pořadí půjčování peněz, je občan nucen využít, tím je míra úroků vyšší a vyšší. Je to to samé, jako když si půjdete koupit výrobek přímo od výrobce, nebo až od pátého zprostředkovatele. Každý si tam přihodí svoji marži a přitom nic nikdo vlastně nevyrobil.
Současný bankovní systém se dá přirovnat k obchodu s bankovkami, do kterého vstoupíte a z regálu si vezmete patřičný obnos a u pokladny zaplatíte o 5-10-30 nebo také o osmdesát procent víc, podle toho, do jaké obchodní kategorie jste vstoupili. Bohužel, výše marže je odstupňována v opačném gardu, než na co jste zvyklí v klasickém obchodě. Zde platí: čím horší jistota a služby, tedy klientovo větší riziko, tím vyšší marže.

A proto, lidi, proboha, nepůjčujte si peníze od lichvářů a smiřte se s tím, že něco mít prostě nebudete, ale alespoň vám zůstane to, co doposud máte.

Možné řešení
Pro mnohé z řad současných lichvářů bude můj návrh zcela nepřijatelný, neboť tím bude ohrožena jejich lichvářská praxe, ale věřte, že je to správné řešení, a dříve či později se k němu svět přikloní. Řešením by byla jedna jediná centrální banka se statutem neziskové organizace v rámci každého státu. Hlavním úkolem této instituce by bylo udržení nepřetržitého finančního toku v oblastech, které vytváří hrubý domácí produkt a pracovní potenciál, tedy především ve výrobě.

Petr Havlíček
www.pozitivnisvet.cz

Související články:
http://pozitivnisvet.cz/clanek/finance/ekonomika/hospodarska-krize-neni-krizi-ekonomickou-ale-moralni
http://pozitivnisvet.cz/clanek/finance/ekonomika/podvod-zvany-uroky
http://pozitivnisvet.cz/clanek/soudy-exekutori-banky-banda-k-pohledani